Domů 

Profil a cesty

Články

Nakladatelství

Knihy

Recenze

Ohlasy

Rozhovory

Promítání

Fotogalerie

Video

Audio

Z českých zemí

"Platiči a neplatiči"

Web-odkazy

Kontakt


English

Profil a cesty

Profil cestovatele

Cesty a pobyty

1986 –  zimní přechod Capatiny a Retezacu v Rumunsku

1987 – 7 velmi poučných neděl v bývalém SSSR

1989 – humanitární výjezd do Rumunska zmítaného revolucí (prosinec) 

1990 – humanitární výjezd do rumunského Banátu (leden)

1990 – zimní přechod Ťian Šanu

1991/2  – rok v Antarktidě (více)

1992 – 5 měsíců v Jižní Americe (více)

1993 – 3 měsíce na Aljašce + měsíc v USA (více)

1995 – 1,5 měsíce v Pákistánu

1997 – 8 měsíců v Jižní Americe

1999 – unikátní cesta Afghánistánem ovládaným Tálibánem 

(při tom 1,5 měsíce v Pákistánu) (více)

2002 – 2 měsíce v potálibánském Afghánistánu (více) + znovu Pákistán

2003 – 5 měsíců v Ladaku (více)

2004 – unikátní pochod zimním Himálajem – po zamrzlé řece z Ladaku do Zanskaru (více)

2006 – Jižní Amerikou od Patagonie přes Chile a Bolívii do Peru - až do bájné Vilcabamby 

2007 - proti proudu Orinoka, Venezuela

2008 - Kolumbie (např. Los Nevados - kolumbijské hory po 16 letech)

2009 - severní Peru a Ekvádor

Jak jsem se stal publicistou aneb samovolné plnění snů...

V roce 1987 jsem s přáteli podnikl asi mou první „objevně-dobrodružnou“ výpravu – zimní přechod pohoří Capatiny (vysl. Kapaciny) a Retezacu v rumunských Karpatech. Po návratu jsem byl velice nemile překvapen nezájmem okolí o nevšední cestovatelské zážitky, ale také vlažným přijetím mých vnitřních prožitků, které vznikly srovnáním pohodlného života v tehdejší ČSSR a krásy ale zároveň drsné reality  Rumunska zuboženého vládou N.Ceauceska. Diáky párkrát prošly promítačkou a zůstaly v krabici. (Po jednom promítání jsem se dokonce dozvěděl: „No to bylo zajímavé – ale slib mi, že do takových zemí už nikdy nevkročíš, viď?!“)

Možná i proto jsem při prvním opravdu velkém výjezdu do zahraničí (Antarktida a „první“ Jižní Amerika, 1991/92, dohromady 20 měsíců mimo domov) vše pečlivě dokumentoval – s podvědomým přáním přesvědčit ostatní o zajímavosti srovnávání či poznávání jiných světů. Tušil jsem, že tentokrát zážitky z polárních krajů či andských oblastí posluchače najdou. (Dnes je již situace zcela jiná - zájem o cizí země a cestování se stalo normální součástí naší kultury)

Kromě toho – tři roky po zmiňovaném Rumunsku jsem se dostal (už podruhé) do tehdy ještě sovětské Střední Asie. Po příčném přechodu pohoří Ťan-Šan s ruskými kolegy-vysokohorskými turisty jsem se dostal do okrajové části Ferganské doliny. Během následného popojíždějí středoasijskými zeměmi, stepí, exotickými vesničkami i městy jsem si v duchu říkal: „Do tohoto života tak jednou proniknout hlouběji a nějak hezky to zpracovat, to by bylo...“ Neznámé prostředí mne fascinovalo. Podvědomý pocit či přání „nějak to hodnotně zpracovat“ brzy zmizel pod návaly dalších zážitků a životních situací. V roce 1999 jsem se ale do Střední Asie vrátil – projížděl jsem jí na cestě z Afghánistánu. To už jsem za sebou měl novinářskou praxi a v batohu jsem vezl poměrně ucelené podklady pro budoucí knihu o Afghánistánu. A najednou jsem si při průjezdu nekonečnou stepí Turkmenistánu uvědomil, že se mi pomalu a zcela samovolně plní dávný sen – psát a dokonce rovnou knihy o tom nádherném světě kolem. Tou dobou již byly na světě knížky o Antarktidě, Jižní Americe a Aljašce – a zrod knihy o Afghánistánu byl jen otázkou času.

Psaní se mi stalo spolu s cestováním a fotografováním velkým koníčkem. Tak velkým, až se z něho v současnosti – společně se soužitím s mými nejbližšími – stala hlavní náplň mého života. 

Ostatně o možnosti propojení cestování a rodinného života se můžete přesvědčit v nové knize o Ladaku, která je takovým společným dílem celé mé rodiny, včetně těch nejmenších, kteří knihu ilustrovali...